Děti by měly získat základ z každého sportu

Rozhovor s fyzioterapeutkou Bc. Barborou Bednarzovou

Bc. Barbora Bednarzová hrála závodně tenis a působila jako trenérka dětí různých věkových kategorií. Z pozice dlouholeté trenérky i vysokoškolsky vzdělané fyzioterapeutky Barbora vysvětluje, jaké je největší nebezpečí dětského vrcholového sportu a jak se ho vyvarovat.

Jak dlouho působíte ve Fitnessii a čemu se převážně věnujete?

Pracuju tady od začátku listopadu 2016 a zabývám se fyzioterapií, osobními tréninky a také vedu skupinové lekce pilates a někdy lekce těhotných.

Hrála jste závodně tenis, pomáhá vám tato zkušenost při vaší práci?

Já jsem tenis závodně jednak hrála a jednak od nějakých osmnácti let i trénovala. Trénovala jsem děti od 4 let v té nejmenší kategorii až po dorostence, kterým je 14 až 18 let. Určitě alespoň u kondičních tréninků vycházím z toho, co jsem dělala se sportovci.

Setkávala jste se s dětmi, které sportují na závodní úrovni. Co byste poradila rodičům, kteří chtějí ze svých dětí chtějí mít dobré sportovce, ale nechtějí, aby jejich děti měly zdravotní problémy?

Určitě bych jim doporučila, aby dítě rozvíjeli všestranně. Mnoho rodičů má představu, že sportovec se vychová drilem jednoho konkrétního sportu. Jeden sport může dítě brzy omrzet, málokteré je pro ten sport tak nadšené, že u něj vydrží celý život. Je spousta talentovaných dětí, kterým se předpovídá velká sportovní budoucnost, ale  kvůli intenzivnímu jednostrannému  zatížení se u nich vytvoří plno mikrozranění. Zranění se postupně nakupí, až dítě úplně „odrovnají“. Může se stát, že tohle talentované dítě pak se závodní kariérou skončí ve 14 letech, protože ze zdravotních důvodů nemůže pokračovat dál.

Rodičům bych radila, aby dítě na začátku přihlásili na tři různé kroužky, aby se naučilo házet, kopat, jezdit na kole, lyžovat a získalo základy různých sportů. Každý sport vyžaduje jinou stabilizaci, jiné posturální nasazení, jiné zapojení svalů. Určitě bych rodičům nedoporučovala dát malé dítě pouze třikrát týdně na fotbal a u toho skončit. Dítě by mělo dělat ještě alespoň dva jiné sporty, klidně jen doplňkově. 

Co byste jako fyzioterapeutka doporučila ve chvíli, kdy u dětí přijdou první úrazy.

Rozhodně bych nepodceňovala kompenzační cvičení a roli fyzioterapeutů. Zranění jsou při sportu běžná, málokdo, kdo sportuje, se nesetkal s nějakým úrazem. Mnoho trenérů si ale stále myslí, že jediné, co to dítě potřebuje, je běhat po hřišti, vyklusávat a protažení už je nadstandard. (směje se.) Opravu není dobré to podceňovat, je dobré zařadit stabilizační a potom i kondiční cvičení.

Studovala jste na FTVS, co nejdůležitějšího vám ta škola dala? Byl na škole někdo, kdo vás výrazněji než ostatní povzbudil v tom, čemu se chcete věnovat?

Máme tam spoustu lidí, kteří mě motivují do další práce. Jedná se o lidi, kteří se pohybují okolo sportovců nebo neurologicky postižených dětí, což jsou dvě oblasti, kterým bych se v budoucnu chtěla věnovat nejvíce.

Nevím, jak to funguje na ostatních školách, ale na FTVS se mi líbí, že se nezaměřujeme  čistě jen na diagnózy, ale soustředíme se na funkční stránku obyčejného člověka, obyčejného sportovce. Nechodíme pouze do nemocnic, navštěvujeme i sportovní kluby, kde máme třeba za úkol analyzovat pohyby určitého sportovce z hlediska fyzioterapie.

V jakých chvílích si říkáte, že to, co děláte, má smysl?

Že má práce trenérky smysl jde podle mě skvěle pozorovat na dětech. Děti se hrozně rychle rozvíjí a to, co je naučíte, si přeberou a hned to dokážou aplikovat. Když cvičím s menšími dětmi, povzbuzuje mě radost dítěte, které po páté nebo šesté hodině vidí, že dokáže to, u čeho si na začátku myslelo, že v životě nemůže zvládnout.

Více informací o Barboře najdete na jejím profilu.