Jak drahé je běhání?

Jak je to s cenou běhání ve skutečnosti?

Mezi běžci často narazíte na povzdech, jak je běhání drahý sport. Naopak reklamní slogany se nás snaží přesvědčit, že je to sport prakticky nejlevnější. Jak je to ve skutečnosti? Asi jako se vším – pravda je někde uprostřed a záleží na každém člověku. Z běhání si můžeme udělat poměrně finančně náročný koníček, zvláště když se spolehneme na nezištnou pomoc marketingových oddělení, která se nám snaží vsugerovat, že s botami, kompresními návleky či speciálním chladícím trikem od jejich firmy budeme běhat lépe, rychleji a radostněji. A že se nutně musíme zúčastnit všech závodů od jednoho pořadatele, protože si pak jejich medaile můžeme doma poskládat třeba do kosočtverce. Když se ale rozhodneme, že pro nás nejsou nejdůležitější nejmodernější (či spíše nejmódnější) technologie, ale zdravě a pohodlně si zaběhat, podaří se nám výrazně ušetřit.

Co tady potřebuje takový průměrný běžecký začátečník?

Jsou to především boty – ty se pro své vysoké ceny stávají asi nejčastějším terčem kritiky. A často i právem, ceny nad pět tisíc už atakují hranici zdravého rozumu. Na druhou stranu právě u bot se přílišná šetrnost moc nevyplácí. Levné boty z Lidlu nemusí být špatné. Pokročilý běžec s dobrou technikou v nich leccos odběhne, ale začátečníci by si takovou úspornost měli dobře rozmyslet. Obecně a s jistým zjednodušením můžeme říci, že boty s původní cenou pod dva tisíce nemusí být dobrou investicí.

Lze také běhat úplně naboso, ale to je trochu jiný příběh. Ani zastánci "obutého" běhání však nemusí platit nekřesťanské peníze za poslední převratný model, který bude za rok potřeba opět inovovat. Určitě se vyplatí sledovat různé výprodeje a navštěvovat outlety, kde je často možné kvalitní boty s původní cenou přes tři tisíce koupit i za polovic.

Velký prostor k úspoře peněz je u oblečení. Běhat se dá i v obyčejném triku a teplákách, ale přeci jen to není žádný velký komfort. Stačí ale staré funkční triko, které má doma téměř každý. U oblečení se určitě vyplatí využít cenově přijatelnou nabídku Lidlu, Tchiba nebo Decathlonu. Triko, legíny (kraťasy), mikinu a šusťákovou bundu tak zvládneme pořídit do patnácti stovek. Mezi časté chyby začátečníků patří, že se moc oblékají, s uvedenou výbavou si přitom vystačíte od jara do podzimu.

A co další zdánlivě "nezbytné" věci?

Místo náramkových komputerů na začátek postačí sporttester za tři stovky a mobilní aplikace na počítání kilometrů, která se dá stáhnout zdarma.

Na různé doplňky výživy, iontové nápoje a drahé masážní emulze lze v klidu zapomenout. Daleko zásadnější dopad má vyvážená strava, strečink, regenerace, dostatek spánku. (Dobrou investicí do budoucna je naopak konzultace s trenérem, případně fyzioterapeutem – můžeme se tak vyvarovat případných zdravotních problémů.)

Když to všechno sečteme, tak se začátečník, který předtím neměl žádné vybavení, s rezervou vejde do čtyř tisíc (v reálu to může být i výrazně méně). Úplně zadarmo běhat nezačnete, ale když částku porovnáme s náklady na cyklistiku nebo lyžování, ukazuje se běhání jako výrazně levnější. Nevidím nic špatného na tom, když si někdo nakoupí výbavu několikanásobně dražší, než potřebuje. Každý má jiné možnosti i priority (a není to jen o penězích). Já osobně mám aktuálně asi sedmery běžecké boty, ale “civilní” jen jedny. I ten největší běžecký “puritán” si určitě někdy koupil věc, kterou moc nepotřeboval, ale hodně chtěl. Nové vybavení navíc může nějaký čas působit motivačně.

Na druhou stranu je překvapivé, jak úlevně a očistně působí, když se před regály plnými lákavého a zcela nezbytného zboží občas zastavíme a řekneme si: "vždyť já to vlastně vůbec nepotřebuju!"