Vbočený palec může způsobit problémy celého těla

Co je hallux valgus, jaké jsou jeho příčiny a jak ho lze léčit?

vbočený palec

Hallux valgus, neboli vbočený palec je jednou z nejrozšířenějších deformit nohy vůbec. Jedná se o valgózní (vbočené) postavení palce spolu s rozšířením příčné kontury přední části nohy. Může být zapříčiněn vrozenými predispozicemi, nošením nevhodné obuvi nebo životním stylem (např. nadváha.) Častěji jsou postiženy ženy.

Vbočený palec není jen kosmetický problém, hallux valgus je bolestivý a má negativní vliv na další části našeho těla. Změna osy palce vede k tomu, že se při pohybu odrážíme mimo centrované (správné) postavení chodidla. Naše tělo je pomocí kloubů, svalů, šlach a vazů celé propojeno a tvoří tak jeden velký celek. Postavení palce se proto neprojevuje pouze v oblasti nohy, ale může se odrazit i v dalších částech těla.

Při chůzi či cvičení má člověk s deformitou hallux valgus špatné rozložení váhy na chodidlo, a tak dochází k jeho poškozování a špatné funkci svalů. Jedním z častých přidružených problémů je pokles klenby nohy. Přes klenbu nohy a celkové špatné postavení jednotlivých kůstek nohy se problém projevuje ve špatném postavení kolenních a kyčelních klubů.

Vnitřní postavení kyčelních kloubů pak může vést až k bolestem páteře. Přes páteř může díky řetězení docházet až ke špatnému (vnitřnímu) postavení v kloubech ramenních. Špatné postavení kloubů pak zvyšuje riziko poranění a může způsobovat bolest. Vliv přitom funguje oboustranně: Hallux je příčinou zdravotních problémů, ale často také jejich důsledkem. K jeho vzniku mohou vést například kompenzační pohyby při trvajících problémech s postavením kyčelních a kolenních kloubů.

Vbočený palec byl v minulosti řešen většinou chirurgicky, dnes se častěji volí konzervativní terapie (rehabilitace). Volba léčby závisí na závažnosti deformity. Operace řeší problém pouze jako ortopedickou vadu, není vyřešena příčina a často se objevují recidivy.

Pacienti často zpočátku valgóznímu postavení palce nevěnují pozornost. Až když dojde k jeho rozšíření natolik, že bolest omezuje či znemožňuje provádění běžných denních činností, rozhodnou se vyhledat ortopedickou pomoc. V tuto chvíli je jiné než operační řešení výrazně komplikovanější.            

Z jakých příčin může vbočený palec vznikat?

Jednou z hlavních příčin jsou vrozené dispozice – v literatuře se uvádí, že tomu tak je až u 60 procent pacientů. Mezi dědičné faktory můžeme zařadit především stavbu nártu, délku prvního metatarsu (záprstní kosti) a hypermobilitu (zvýšený rozsah kloubní pohyblivosti).

Negativní vliv má také nošení nevhodné obuvi. Nejčastější chybou jsou vysoké podpatky a úzká špička. Na vysokém podpatku jsou nohy neustále v plantární flexi (propnutá špička) a zvyšuje se tak tlak působící na přednoží. Větší riziko je u lidí se širokou nohou. Dle výzkumů pravděpodobně hraje obuv větší roli až při rozvoji deformity než v jejím začátku. Nevhodná obuv také zvyšuje riziko recidivy u operační lečby.

Časté je i spojení vbočeného palce a ploché nohy. Klenba nohy u plochonoží není správně tvarována, často dochází k jejímu propadnutí a tím vychýlení palce z osy.

Dalším faktorem je věk. S postupujícím věkem se mění držení těla, snižuje se kloubní pohyblivost a tím vzrůstá tlak na přednoží. U starších lidí také dochází ke vzniku hallux valgus vlivem ztráty tukového polštářku (na spodní části palce) z přetížení nohy a také vlivem artrózy.

Negativní vliv má i nadváha – v této souvislosti jsou označovány za nejrizikovější skupinu obézní starší ženy.

Jaká léčba je u hallux valgus nejvhodnější?

Léčba hallux valgus může být konzervativní nebo operační. Při výběru terapie záleží především na stupni deformity, obtížích a omezeních, které přináší. Je nutno také přihlédnout k aktivní účasti pacienta.

Při konzervativní terapii se snažíme docílit zkorigování míry posunutí osy mediálního (vnitřního neboli palcového) paprsku nohy. Cílem je zlepšit subjektivní obtíže, posílit svalstvo palce a zapojit ho do stability stoje a chůze. Pomocí zkorigování hallux valgus se pak snažíme docílit zlepšení ostatních individuálních potíží pacienta v jiných kořenových kloubech, aby nedošlo k recidivě.

U konzervativní terapie lze využít různých fyzioterapeutických technik, například manipulace a mobilizace, techniky měkkých tkání, exteroreceptivní stimulaci, sezomotorickou stimulaci, spirální dynamiku, SM systém, ale i tejpování nebo fyzikální terapie (např. ultrazvuk, megnetoterapie). Oblíbeným způsobem léčby je u vbočeného palce Dornova metoda.

Je důležité, aby byla konzervativní terapie podpořena nošením správné akomodační obuvi, která má být dostatečně široká a měkká. U výrazného plochonoží jsou také předepisovány ortopedické vložky do bot.

Pokud selže konzervativní léčba a pacient trpí výraznými bolestmi, které nejdou zmírnit změnou obuvi či používáním korektorů, přistupuje se k operaci. Tato léčba má také své komplikace. Jednou z nich je dlouhá rekonvalescence. K vyndání stehů dochází nejdříve 14 dní po operaci. Nezbytností je také nosit po dobu alespoň 6 týdnů speciální ortopedické boty s plochou a tvrdou podrážkou. Mnohdy dochází k otokům končetiny. K plné zátěži končetiny dochází většinou po 8 až 12 týdnech od operace. Důležitou součástí pooperační léčby je následná fyzioterapie, jinak existuje významné riziko recidivy.