Rehabilitační proces ve fyzioterapii: co (ne)čekat na cestě k úlevě od bolesti

Bolest dokáže výrazně ovlivnit každodenní život a často vede k hledání rychlého řešení. Fyzioterapie může být účinnou cestou k úlevě, ale realita rehabilitace se někdy liší od očekávání. Neexistuje univerzální postup – každý má svou cestu a tempo.

Možná už jste zažili situaci, kdy bolest ustoupila po pár dnech klidu – a stejně rychle se vrátila. Nebo jste zkusili terapii, která pomohla známému, ale vám nepřinesla úlevu. Možná vás překvapilo, že fyzioterapeut místo masáže navrhl cvičení. Právě v těchto momentech je klíčové pochopit, jak tělo funguje a proč není uzdravování vždy rychlé a přímé.

Fyzioterapie není „opravování těla zvenku“, ale podpora těla, aby se mohlo samo přizpůsobit, posílit a znovu správně fungovat. Díky porozumění procesu získáte větší jistotu, motivaci a klid při návratu k pohodlnému pohybu.

Co čekat v prvních týdnech fyzioterapie

Začátek rehabilitace bývá pro mnohé překvapivý. Místo rychlé úlevy se někdy objeví přechodné zhoršení, únava nebo nová bolest. To ale nemusí být důvod k obavám – tělo si zvyká na změnu.

Co můžete v úvodu terapie zažít:

• Aktivace svalů, které dlouho nepracovaly – může vést k bolestivosti po zátěži nebo nezvyklému napětí.
• Objevení nových pohybových vzorců – tělo může reagovat únavou, lehkou nestabilitou nebo zvýšenou vnímavostí k pohybu.
• Zvýšená pozornost k tělu – při větším soustředění na pohyb si můžete více uvědomovat bolesti, které jste dříve třeba tolik nevnímali.
• Pochybnosti nebo frustrace – rehabilitace je proces a nejistota v úvodu je běžná.

Pokud se objeví bolest, která vás znepokojí, proberte ji s terapeutem. Většinu reakcí lze upravit změnou intenzity nebo tempa.

Rehabilitace nemá lineární průběh

Tělo se přizpůsobuje postupně a ne vždy stejným tempem. Při léčbě se střídají období rychlejšího zlepšení s fázemi stagnace. Občas se může objevit i dočasné zhoršení bolesti (flare-up) — typicky po zvýšení zátěže, po novém cviku nebo při větším stresovém zatížení.

To však nemusí znamenat, že se stav zhoršuje objektivně. Naopak, je to častá a přirozená součást procesu zotavení. Studie (např. George et al., 2006) ukazují, že krátkodobé zhoršení bolesti během aktivní rehabilitace není spojeno s horšími dlouhodobými výsledky.

Zhoršení bolesti po změně cvičebního programu neznamená, že „něco je špatně“. Informujte fyzioterapeuta aspolečně podle potřeby upravte zátěž.

Bolest se někdy zlepší sama

Statistiky ukazují, že mnoho bolestivých stavů (např. akutní bolesti zad) má tendenci odeznít spontánně. Tento jev, známý jako regrese kprůměru, znamená, že extrémní hodnoty (např. silná bolest) mají přirozenou tendenci vracet se k obvyklým hodnotám v čase.

Například podle studie Menezes Costa et al. (2012) se většina případů akutní bolesti dolní části zad zlepší během 6 týdnů i bez léčby. Fyzioterapie však může urychlit návrat k normální funkci, zmenšit riziko recidivy a pomoci zvládnout obavy spojené s bolestí.

Bolest ≠ nález na snímku

Moderní zobrazovací metody odhalují strukturální změny, které často nesouvisí s aktuální bolestí.

Například podle rozsáhlé metaanalýzy Brinjikji et al. (2015):

• Degenerativní změny bez příznaků má 37% lidí ve věku 20 let a 88% lidí ve věku 60 let.
• Výhřezy disku bez příznaků má 29 procent lidí věku 20 let a věkem se tento poměr zvyšuje.

Diagnóza by měla vycházet z klinického vyšetření a rozhovoru s pacientem. Snímek je jen jedním z pomocných nástrojů, nikoli verdiktem. Naopak mnohdy nadbytečné využívání zobrazovacích metod může v pacientech vyvolat zbytečné obavy a strach z pohybu.

Žádná zázračná metoda neexistuje

V médiích se občas objeví „revoluční“ techniky, které slibují rychlý a trvalý efekt. Úspěch rehabilitace však není výsledkem jediné techniky, ale kombinací více faktorů:

1. Aktivní spolupráce klienta – bez vaší vlastní snahy nebude změna trvalá. Výsledky závisí na tom, jak pravidelně cvičíte, jak upravíte denní návyky a jak vnímáte své tělo.
2. Individualizace – každý člověk je jiný. Co pomohlo někomu jinému, nemusí fungovat vám. Fyzioterapie je efektivní, když respektuje vaše možnosti, potřeby a cíle.
3. Postupná adaptace – tělo potřebuje čas na přizpůsobení. Přetížení může vést k bolestem, ale na druhou stranu ani nedostatečná stimulace nepřináší změnu. Hledáme „zlatou střední cestu“.

Studie ukazují, že programy postavené na aktivní edukaci a cvičení vedou u chronické bolesti zad k lepším výsledkům než pasivní přístupy (Cherkin et al., 2016).

Pohyb a cvičení jako klíč

Pasivní terapie (např. masáž, mobilizace, elektroterapie) může krátkodobě ulevit od bolesti, uvolnit napětí nebo usnadnit začátek aktivní léčby. Tyto metody však obvykle nevedou k trvalému zlepšení, pokud nejsou součástí širšího aktivního přístupu.

Naopak, cílené cvičení je dnes považováno za nejúčinnější složku fyzioterapie u většiny problémů pohybového aparátu (Hayden et al., 2005). Dlouhodobé výzkumy ukazují, že pravidelný pohyb:

• posiluje oslabené svaly a podporuje stabilitu,
• zlepšuje pohyblivost a pohybové vzorce,
• zvyšuje důvěru ve vlastní tělo a snižuje strach z pohybu (tzv. kineziofobii),
• vede ke zvýšení samostatnosti klienta při zvládání potíží.

Pasivní terapie má své místo, ale měla by být prostředkem, nikoli cílem. Klíčem k trvalému efektu je aktivní zapojení.

Klient, který porozumí své diagnóze a zvládne základní cviky samostatně, se méně spoléhá na opakované návštěvy a má větší kontrolu nad svým zdravím.

Co fyzioterapie sama nezachrání

Bolest je ovlivněna více faktory, než je jen stav našich svalů a kloubů. Její vnímání výrazně ovlivňují i faktory mimo pohybový aparát:

• Spánek: Špatný nebo nedostatečný spánek zvyšuje citlivost nervového systému. Studie Finan et al. (2013) ukazuje, že nespavost je rizikovým faktorem pro rozvoj chronické bolesti.
• Stres: Dlouhodobé napětí ovlivňuje svalové napětí, dechový vzorec i vnímání bolesti.
• Životní styl: Sedavý způsob života, jednostranné pracovní zatížení nebo nadměrné přetěžování při sportu mohou bolest zhoršovat nebo udržovat.
• Psychická pohoda a vztahy: Osobní konflikty, osamělost nebo dlouhodobý pocit nespokojenosti mohou zvyšovat vnímání bolesti. Emoční stres zhoršuje schopnost těla regenerovat.
• Myšlení a přesvědčení: Katastrofické myšlení („je to určitě něco vážného“) zvyšuje úzkost a citlivost na bolest. Naopak pocit kontroly a porozumění problému pomáhá.

Kombinace cílené fyzioterapie, úprav životního stylu a psychosociální podpory přináší nejlepší výsledky zejména u chronických potíží.

Závěr

Rehabilitační proces je společná práce terapeuta a klienta. Buďte připraveni na občasné výkyvy, vytrvejte v cvičení a myslete na širší souvislosti, jako je spánek a stres. Díky trpělivosti a aktivní spolupráci může fyzioterapie přinést nejen úlevu od bolesti, ale i lepší kondici a kvalitu života.

Zdroje

• Brinjikji, W. et al. (2015). Systematic literature review of imaging features of spinal degeneration in asymptomatic populations. AJNR.
• Cherkin, D. C. et al. (2016). Effect of mindfulness-based stress reduction vs cognitive behavioral therapy or usual care on back pain. JAMA.
• Finan, P. H., Goodin, B. R., & Smith, M. T. (2013). The association of sleep and pain. Journal of Pain.
• George, S. Z. et al. (2006). Fear-avoidance beliefs and chronic low back pain. Physical Therapy.
• Hayden, J. A. et al. (2005). Exercise therapy for treatment of non-specific low back pain. Cochrane Database.
• Menezes Costa, L. C. et al. (2012). Prognosis for patients with chronic low back pain. CMAJ.

Sledujte nás na našem Instagramu a Youtube kanále.

Ve Fitnessii jsme přesvědčeni, že zvláště dlouhodobá bolest je výsledkem řady aspektů a nelze často ukázat na jednoznačnou příčinu. Ke klientům přistupujeme komplexně a individuálně a společně s vámi se snažíme nalézt řešení.  Odborně vás vyšetříme a navrhneme vhodnou fyzioterapii právě pro vás.