„Nemám klasické závratě. Spíš se pořád tak nějak houpám.“
„Jako bych byla na lodi.“
„V obchodě je mi nepříjemně.“
„Když se dívám na pohybující se věci, je mi špatně.“
„Všechna vyšetření mám v pořádku, ale pořád mi není dobře.“
Pokud vám některá z těchto vět zní povědomě, možná jste se setkali s PPPD – perzistující posturálně-percepční závratí.
Co vlastně PPPD znamená?
PPPD patří mezi časté příčiny dlouhodobých závratí, houpání a nejistoty.
Ne vždy se přitom jedná o klasické „točení světa“. Člověk může mít spíše pocit, že chodí po lodi, plave, houpe se nebo že se prostor kolem něj při pohybu nestíhá správně stabilizovat.
Při udržování rovnováhy mozek neustále kombinuje informace z vnitřního ucha, zraku a propriocepce. U PPPD se může způsob, jakým mozek tyto informace zpracovává, změnit. Člověk pak může být citlivější na pohyb, změny polohy a především na vizuální podněty.
Jak se PPPD může projevovat?
Každý člověk ji může vnímat trochu jinak. Typické je například:
- pocit houpání nebo chůze po měkkém povrchu,
- nejistota při chůzi nebo stání,
- zhoršení ve vzpřímené poloze,
- nepříjemné pocity při pohybu hlavou,
- potíže v nákupních centrech, supermarketech nebo mezi lidmi,
- nepříjemné pocity při sledování pohybujících se předmětů,
- zhoršení při práci na počítači nebo používání telefonu,
- citlivost na vizuálně rušné prostředí.
Proč PPPD vzniká?
Často se objeví po události, která naruší systém rovnováhy – například po BPPV (benigním paroxysmálním polohovém vertigu), vestibulární neuritidě, vestibulární migréně, otřesu mozku nebo jiné vestibulární příhodě. U některých lidí může být spouštěčem také období výrazného stresu nebo úzkosti.
Někdy ale člověk vůbec nedokáže určit, kdy nebo proč potíže začaly.
Po původním problému může mozek začít rovnováhu více kontrolovat a více se spoléhat na zrak. Člověk může začít své pohyby vědomě sledovat, omezovat je nebo se vyhýbat situacím, ve kterých se mu dělá špatně.
Může tak vzniknout začarovaný kruh:
nejistota → obavy → méně přirozeného pohybu → větší citlivost → ještě větší nejistota.
Dá se PPPD léčit?
Ano. A cílem není naučit se se závratí pouze žít.
Velkou roli může mít vestibulární rehabilitace. Fyzioterapie se zaměřuje například na stabilizaci pohledu při pohybu hlavy, rovnováhu a chůzi, postupné zvykání na pohyb a práci s vizuálně náročnými situacemi.
Důležitou součástí může být také postupný návrat k aktivitám, kterým se člověk kvůli závratím začal vyhýbat. Zátěž se přitom dávkuje individuálně a postupně.
U některých lidí může být vhodnou součástí léčby také kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Ta může pomoci například se strachem ze závratí, vyhýbáním se určitým situacím nebo s obavami, které mohou udržovat začarovaný kruh mezi závratí a nejistotou. To ale neznamená, že PPPD je „psychická diagnóza“. KBT je pouze jedním z nástrojů, který může pomoci změnit reakci na příznaky a usnadnit návrat k běžným aktivitám.
Lékař může podle individuální situace zvážit také farmakologickou léčbu, například SSRI nebo SNRI. Ty mohou u některých pacientů pomoci snížit celkovou zátěž příznaky a související úzkost.
A co když mám všechna vyšetření v pořádku?
To může být pro člověka s PPPD velmi frustrující.
Normální vyšetření neznamená, že jsou vaše potíže „vymyšlené“. PPPD se neurčuje jedním konkrétním testem. Diagnóza vychází především z charakteru a průběhu obtíží a z vyloučení jiných příčin.
PPPD navíc může existovat současně s jiným vestibulárním problémem.
Pokud se dlouhodobě houpete, nejste si jistí při chůzi, špatně snášíte pohyb nebo rušná prostředí a stále hledáte odpověď na otázku „co mi vlastně je?“, stojí za to PPPD probrat s odborníkem.
Závratě nejsou vždy jen točení hlavy.
A i s dlouhodobou závratí se dá pracovat.
Motání hlavy je velmi nepříjemné a svazující. Člověk cítí strach, nejistotu, bezradnost a často nemůže najít nikoho, kdo by tomuto problému opravdu porozuměl. Naše fyzioterapeutka Pavla Řezníčková má s vertigem osobní zkušenost, která jí dovedla až k tomu, že se na tuto problematiku začala sama specializovat v rámci fyzioterapie závratí.
